Jejich vývoj je příběhem neustálého zdokonalování a adaptace na měnící se potřeby a technologie:

• Počátky: První formy protipožárních zábran se objevují už ve starověku a středověku (např. kamenné zdi, těžké dřevěné dveře). Skutečný rozvoj ale nastává až s průmyslovou revolucí a nárůstem výškových budov.
• 19. století: Vznikají první patentované protipožární dveře, často z kovu a s azbestovými výplněmi. Klade se důraz na odolnost vůči ohni, ale méně na automatické uzavírání.
• 20. století: Zásadní pokrok. Zdokonalují se materiály (ocel, speciální protipožární sklo, intumescentní nátěry), zavádí se automatické uzavírací mechanismy (tavné pojistky, elektromagnetické spouštěče) a systémy detekce kouře a ohně. Požární uzávěry se stávají nedílnou součástí stavebních norem a předpisů.
• 21. století: Pokračuje vývoj inteligentních systémů, které dokážou reagovat na různé scénáře požáru, komunikovat s centrálními systémy a optimalizovat evakuaci. Důraz se klade i na estetiku a integraci do designu budov.

Požární uzávěry jsou tedy příkladem toho, jak nenápadné, ale promyšlené technologie mohou mít obrovský dopad na naši bezpečnost. Jsou výsledkem dlouhého vývoje a neustálého hledání lepších řešení pro ochranu před požáry. Jsou to tiší hrdinové, kteří v kritických chvílích brání šíření ohně a umožňují bezpečnou evakuaci.