Nejrozšířenější a zároveň nejnebezpečnější chybou je blokování únikových cest. Krabice, palety, odložené nářadí nebo dokonce zamčené dveře na únikové cestě mohou při požáru stát život. Druhou velmi častou chybou je používání nerevidovaných, vadných nebo neschválených elektrospotřebičů – prodlužovací kabely s poškozenou izolací, přetížené zásuvky nebo soukromé nabíječky přinesené z domova jsou častým zdrojem požáru. Třetí chybou je kouření na místech, kde je to zakázáno – nedopalek vhozený do koše s papírem dokáže způsobit obrovské škody.

Čtvrtou oblastí problémů je nevhodné skladování hořlavých materiálů v blízkosti zdrojů tepla, jako jsou kotle, rozvaděče nebo přímotopy. Pátou, překvapivě častou chybou je neznalost umístění hasicích přístrojů – zaměstnanec v panice hledá přístroj, který nikdy vědomě nevnímal. Šestou chybou bývá nesprávná manipulace s hasicím přístrojem – lidé nevědí, jak ho aktivovat nebo na co se hodí který typ. Sedmou chybou je zanedbání hlášení závad – poškozený kabel nebo ucpaný odvod se neohlásí, protože „to ještě chvíli počká". Osmou chybou je neúčast na požárních cvičeních nebo jejich odbývání bez skutečného zájmu. Devátou chybou je neznalost evakuačního plánu a místa srazu. A desátou, velmi podceňovanou chybou je svévolná manipulace s požárními uzávěry, dveřmi nebo signalizací – například zaklínování požárních dveří, aby se nemusely stále otevírat.

Za většinou těchto pochybení stojí tři základní příčiny: rutina, nevědomost a lhostejnost. Rutina způsobuje, že přestaneme vnímat rizika, která jsou kolem nás každý den. Nevědomost pramení z nedostatečného nebo formálního školení, po kterém si zaměstnanec neodnese žádné skutečné znalosti. Lhostejnost je pak nejnebezpečnější ze všech – jde o vědomé ignorování pravidel s postojem „mně se nic nestane".

Jak těmto chybám předcházet?

Klíčem je pravidelné a smysluplné školení, které není jen odříkáním předpisů, ale zahrnuje praktické ukázky, nácvik použití hasicího přístroje a procházení únikových tras. Stejně důležité jsou pravidelné kontroly pracoviště, při nichž se odhalují závady dříve, než způsobí škodu. Neméně podstatná je otevřená komunikace – zaměstnanci musí vědět, že hlášení závady nebo rizika je vítáno, ne přehlíženo.

Požární ochrana není abstraktní povinnost. Je to soubor konkrétních návyků, které si každý zaměstnanec musí osvojit a denně uplatňovat. Prevence nezačíná u hasičů ani u zákonů – začíná u každého z nás, v okamžiku, kdy si všimneme problému a rozhodneme se jednat.